Dej si ještě kousek

Vánoce jsou s jídlem svázány velkou červenou stuhou. A právě proto jsou pro lidi s poruchami příjmu potravy TAK náročné. Poruchy příjmu potravy nezmizí jen proto, že jsou Vánoce. Poruchy příjmu potravy nejsou rozmar, jsou to vážná psychická onemocnění.

Svátky radosti, scházení se, dopřávání si. Jenže pro lidi s poruchou příjmu potravy (ppp) mohou být Vánoce tím nejtěžším obdobím v roce. Často pro ně znamenají rozhodování, zda je stráví s rodinou, a vystaví se tak nebezpečí, že přijdou komentáře ohledně jejich váhy a (ne)velikosti porcí, nebo zůstanou sami, aby si kolotoč s jídlem, který neřídí oni, ušetřili.

Sepsali jsme pro vás několik postřehů, které snad pomohou se na Vánoce připravit, a to ať už jste v té roli, že ppp procházíte, nebo se chcete zorientovat, co můžete během svátků udělat pro vaše dítě, vnouče, kamarádku/kamaráda nebo partnerku/partnera.

***pokud víte o někom, pro koho může být text užitečný, prosíme, pošlete mu ho***

Pokud žijete s poruchou příjmu potravy

  • Sdílená úzkost, poloviční úzkost. Nejspíš máte pocit, že jste na to všechno sami, že vás okolí nechápe. Jenže vaši blízcí jsou možná ještě ztracenější než vy, protože vůbec netuší, co se děje a proč. Pokud máte jen trochu možnost, najděte si v rodině někoho, ke komu máte důvěru a pokuste se mu přiblížit své pocity a obavy. Zkuste společně pojmenovat situace, které jsou pro vás těžké – je pak mnohem snazší jim předejít. Vaše „spojka” také může pomoci usměrnit nevhodné komentáře ostatních. Nemusíte na to být sami, tak nebuďte.
  • Připravte se, alespoň v myšlenkách. Projděte si, kde budete a s kým, jaké situace s jídlem vás čekají. Pokuste se téma otevřít s hostitelem, zjistit, co a kdy se bude jíst, a případně se domluvit na úpravě jídla. Místo kategorizování jídla na dobré versus špatné zkuste dát v malých porcích šanci všemu, na co už dlouho máte chuť. Zaměřte se na různé barvy, chuti, textury.
  • Strategicky se usaďte. U stolu si vyberte místo vedle někoho, kdo je s jídlem v pohodě a podpoří vás psychicky.
  • I letošní Vánoce jednou skončí. Je to jen pár dní a jsou to jenom Vánoce. Nemusí po nich přijít další a mnohem delší období strádání, zvracení, přejídání, restrikcí. Protože podle absurdní logiky nemoci. „Už je to přece jedno, už jsi stejně selhala.” Není to jedno. Je normální, že se během svátků chováme a stravujeme jinak, to ale neznamená, že nemoc během nich posílila. Uvědomte si, kdy pro vás doba oslav skončí. JE TO JEN PÁR DNÍ.
  • Rozptýlení pozornosti. Během jídla a po něm se možná dostaví výčitky, zkuste na ně v ten moment nebýt sami, nerekapitulovat, co jste snědli a jaké to bude mít následky. Jakékoliv rozptýlení se počítá, jen pozor na přehnané cvičení, které není pro radost, ale je trestem za přijaté kalorie. Dejte šanci novým aktivitám nebo se opřete o dřívější verzi sebe sama. Na co jste se těšili, když vám ještě strach z jídla neseděl na rameni? Není to recept na vyléčení, ale o to během Vánoc nejde. I kdybyste jen na chvíli přerušili tok svazujících myšlenek, bude to fantastický úspěch. Zaměřte se co nejvíc na malé radosti – že za žaluziemi prosvítá slunce na parkety, že v televizi UŽ ZASE cválá na koni Pavel Trávníček v punčocháčích (naštěstí taky jen na pár dní).

Jak podpořit blízkého

  • Bod nejdůležitější. Uvědomte si, že ppp nejsou rozmar. Ppp jsou závažná psychická onemocnění. Bylo by skvělé, kdyby je dokázala léčit věta: „Tak se najez!”, jenže...
  • Nekomentujte váhu, neřešte diety. Nemluvte o tom, že po Vánocích začnete hubnout, že moderátorka v televizi se nějak spravila. Nehodnoťte výběr jídla, velikost porcí, frekvenci a (ne)rychlost, jakou kdo jí. Známe jen málo lidí, kterým tyhle řeči nevadí, pro člověka s ppp jsou takové komentáře extrémně náročné, protože vyvolávají pocit nepochopení a prohlubují úzkost. Zbytečně. 
  • Nepřemlouvejte. Nenuťte jídla, která mohou být tzv. fear food (jídlo, ke kterému máme navázané negativní myšlenky, bojíme se, že nám ublíží, že po něm přibereme). Urputné pobízení a věty jako „Vždyť jsem se s tím pekla kvůli tobě.” mohou vzbudit pocit viny, že dotyčný kazí rodině svátky. A naopak pokud si vezme jen proto, aby potěšil nebo předešel konfliktu, dostaví se výčitky a pocit neschopnosti, že nedodržel vlastní pravidla.
  • Aktivity bez příboru. Vymyslete co nejvíc společných aktivit, které se netočí kolem jídla, kolem kterého se točí většina myšlenek člověka s ppp – čerstvý seriál nebo starý film, deskovky, nové album oblíbené kapely, procházka se psem, povídání o čemkoliv, co neobsahuje kalorie.
  • Mluvte spolu. Otevřeně se pobavte o momentech, které jsou pro dotyčného stresující a co můžete udělat, abyste je eliminovali nebo zmírnili. Domluvte si signály, kdy se situace pro jednoho z vás stane náročná a nebojte se třeba odejít z místnosti.

Ppp potravy lidem velí, že musí nemoc překonat sami. Ale pokud by Vánoce o něčem skutečně měly být, tak to není jídlo, ale vzájemná blízkost. V 3pe věříme, že díky své podstatě mohou přinést první zážitky porozumění. A pro člověka s ppp být první zkušeností, že skrze porozumění umí přijít úleva.

Text připravily Lada Brůnová a psychoterapeutky Tereza Maková, Lenka Ecker a Michaela Dvořáková.